Po meteorologické stránce započala sezóna 2009 velmi nevlídně. Na jaře tohoto roku byly mnohé oblasti Jižních Čech postiženy povodněmi a roztodivné počasí pokračovalo napříč celou sezónou. Mnozí z nás se nemohli zbavit pocitu, že horší to snad už být ani nemůže. Z toho nás rychle vyvedla sezóna 2010.

Navzdory vrtochům přírody členové našeho klubu spolu s ostatními kolegy-příznivci jedné velké rodiny parašutistů a skydiverů nelenili, nezoufali a přijali danou situaci jako výzvu, aneb jak se dnes módně říká – vzali to jako challenge (čti [čelinž]). Své tak mohou vyprávět například soutěžící z para teamu HVĚZDY (reprezentační team para odboru SKYDIVECLUBu STRUNKOVICE nad BLANICÍ pod záštitou AEROKLUBu PRACHATICE), kteří při Mistrovství České republiky ve skupinové akrobacii RW na letišti v Mostě pokorně vyčkávali na počasí, které by umožnilo závod alespoň dokončit.  Trpělivost a zarputilost pro věc nakonec přinesla své plody a team HVĚZDY skončil ve své kategorii na krásné 2.bedně.

I když se při skákání nakonec klima umoudří a ustálí, zůstávají po vydatných přívalových deštích, či četných přeháňkách, mnohé travnaté plochy ještě dlouho podmáčené a pohyb osob a techniky na nich je prakticky vyloučen. Pro letce a skokany je to o to více skličující, je-li takovou plochou jejich VPD (vzletová a přistávací dráha). U vyskakujících a volnopádníků je navíc vše umocněno tím, že výsadkový letoun je zpravidla vysoko tonážní (v porovnání oproti ultra lehkým letounům), to znamená, že podmínky pro letadlo, které nese na palubě "hlubinovrhače", má kritéria pro start s ohledem na stav dráhy z pochopitelných hmotnostních důvodů zpřísněna. Takový stav nás potkal i u nás doma. Problém ?? Néé !! Obratem jsme celou situaci využili k tomu, abychom prozkoumali i ostatní lokality, vytáhli paty a navštívili blízké sousedy. Obzvláště přátelsky nás přijal AEROKLUB PLANÁ, kde nám bylo ctí hostovat a kterému touto cestou děkujeme za poskytnuté útulné zázemí a přátelské zacházení ze strany místního osazenstva a zejména především Vláďovi. Návštěva zde pro nás a naše hosty byla více než příjemným zpestřením a cítili jsme se tu jako doma. Ještě jednou díky ! Fotografie z hostování našeho ansáblu na Plané naleznete v galerii „Z klubového života“ s příhodným označením „MISE PLANÁ“. Po pár týdnech se někteří z nás na Planou vrátili, tentokráte už jen na skok – u někoho to platilo doslova – v rámci propagačních seskoků na letecký den na Plané. Zbývající část sezóny si všichni užívali domácího prostředí.

Život na letišti s sebou přináší mnoho pestrých zážitků a šťavnatých podnětů ke vzpomínkám a v plném záběru by jej postihl snad jen román vepsaný v knize tlusté a nadupané jak od Stephena Kinga. Velmi stručně jsme si tedy dovolili vypíchnout a vypreparovat několik zajímavých událostí a ohodnotit je pomyslnou cenou – takovou obdobou Oskarů, či Zlatých Glóbů či Cen Emmy, zkrátka dovolte nám představit „DESET STRUNKOVICKÝCH NEJ 2010“.

V kategorii nejkrásnější přilba už dlouhá léta jednoznačně dominuje Michal Záhora se svým "retro-žampionem".

Michal si přilbice považuje a s nejvyšší pravděpodobností nehodlá ani v budoucnu podlehnout módním vlivům a výstřelkům. Při dobrém rozmaru dovolí občas OS-MANovi, aby jeho klenot ozkoušel a nazul na svou lebku. OS-MAN kdysi měl také takovou, ovšem postupem doby od ní upustil, neboť se mu zdála až příliš světlá – pokud má ale příležitost, neodolá pokušení nostalgie a Michalovu chloubu obléká s posvátným úsměvem na rtech (viz. galerie "Z klubového života).

Kategorii nejdrsnějšího trampolíňáka s přehledem ovládl rytíř blesku (na těchto stránkách s ním naleznete i exklusivní rozhovor) Pavel Šálek.

Chtěl si takzvaně „skočit s děvčaty“. I mistryně tesařová se utne. Ve chvíli kdy Hanomila-Zoulina vypružila svým dopadem péro, byl Šáleček nečekaně katapultován na rám trampolíny (ještě předtím však došlo k sesmeknutí ochraného polstrování). Následkem byla červená z nozder. Šáleček vše nesl statečně. OS-MAN ho za to odměnil obrázkem se svou podobiznou a Pavel přestal plakat (nebo naopak začal - to už si nepamatujeme).

Největším trhákem se stala skoba na Mírově majetku. Tedy pochopitelně tím nemáme na mysli skobu do zdi na Mírovském hradě (věznici), ale skobu-trhlinu na kombinéze Míry Pechmanna.

Ředitel se nemohl vypr…..vypravit z letadla neboť ho přepadl náhlý záchvat lenosti. A jak se tak šmrdolil, natrhl si suit, anýbrž kombošku. Všemu se jen vesele smál, neboť měl dle předpisů helmu.

„Nejvášnivějším“ (berte s jistou mírou nadsázky) "záložníkem-záložňáke" se stal Vašík.

Občas se v tomto sportu zkrátka stanou určité nepříliš příjemné situace, pro které je ale parašutista školen a cvičen a i když doufá, že jej nepotkají musí na ně být vždy připraven a neustále se v tomto směru vzdělávat a trénovat jak za pomoci svých instruktorů, tak přičiněním své vlastní iniciativy. Vašík nezmatkoval, nezpanikařil a vyřešil situaci na jedničku. Otevřený hlavní padák současně se záložním vyřešil odhozem hlavního padáku v dobré výšce a bezpečně přistál na kulatém záložním padáku. Jednal tedy v souladu s doporučenými bezpečnostními postupy a za to mu náleží pochvala !

 Nej Ikona je letištní Kikona, neboli Kristýna, která si již skočila tandem a vesele poskakuje po letištní trampolíně.

Zde uveřejňujeme její nejzdařilejší sunset (západosluneční) pózu na pozadí čerpací stanice – jaká to romantika.

Kategorie Nej Radikál.

Nejrozpačitější kategorie deseti strunkovických nej. Povšimněte si detailně sladěného dresu. Ondro, už si nedělej srandu - někdy se Tě až bojíme. Tohle už tady jednou bylo …

Kategorii Nejakčnější RW team opanoval sportovní team para odboru SKYDIVECLUB STRUNKOVICE nad BLANICÍ pod záštitou AEROKLUBU PRACHATICE - HVĚZDY, který se za vydatné odborné pomoci své KAUČKY Renaty rozhodl okusit štěstí v disciplíně formačního skydivingu.

Dát dohromady funkční RW team, pilně a trénovat ve větrném tunelu, na vozíčkách na zemi a ve vzduchu a překonávat společná úskalí teamového sportu není jednoduchou záležitostí – to potvrdí každý kdo se nějakému teamovému sportu věnuje. HVĚZDÁM – Renatě, Radkovi, Ondrovi a Petrovi v čele s kapitánkou a zakladatelkou teamu Petrou se v roce 2010 podařilo svou kariéru odstartovat a závěr sezóny stvrdit v dané kategorii nádherným 1. místem v Mistrovství České republiky v RW (relative work) neboli formačním skydivingu v kategorii Rookie. To je na rozjezd velice pěkný výsledek a nezbývá než HVĚZDÁM popřát hodně štěstí a pevné nervy v této oblasti sportovního parašutismu aneb выдержать пионер. Řady našeho teamu se v nastávající sezóně chytá rozšířit i další člen teamu Michal Podruh, který pro tento druh parašutismu projevil nadání a nadšení. Takže BLUE SKY HVĚZDY a GO, GO, GO !!

Parašutisté a letci jsou také jenom lidé, takže se přirozeně množí. Můžete s tím nesouhlasit, ale je to tak.

Na letišti pak vyrůstají človíčci, kteří pochopitelně vášně svých rodičů a nepokrevných „tet“ a „strýců“ sdílejí a podvědomě rozvíjejí. V balícím stanu či u VPD pak vytryskne nejedna slzička a probleskne nejedna posmutnělá dětská tvář v doprovodu slov „ … já chci jít taky skákat … jako táta..“ nebo „ …já chci jít taky lítat jako máma …“. Dotyčný malý aktivista pak musí být za pomoci místního osazenstva odstrojen z výzbroje a výstroje do které se sám uklínoval a je mu následně šetrně s citem, láskou a porozuměním vysvětlováno, že je prozatím příliš malinkatý, ale brzy doroste a dočká se. Nejednou pomůže úplatek v podobě jahůdkového kornoutu či nanuka – najdou se však i okolnosti, za kterých letecké a parašutistické rodičovské geny přebijí v dotyčném mláděti vidinu jakékoliv přislíbené pochutiny a budoucí malý parašutista nebo pilot začne řvát, jako když ho na nože berou. To se nedá nic dělat, to je život, nebyli jsme jiní a kdo by chtěl tvrdit, že ano, tak si vymýšlí nebo byl divné dítě.

Nestydíme se za to, že na našem letišti dávají lišky dobrou noc, protože je to krásné malé jihočeské útulné letiště a tak je to správné a tak to má být.

Když se však taková šelmitá psovitá soudružka vrátí před naši budovu za jednu noc pětkrát, začínáme být pak trošku nervóznější, neb všechny nás paní učitelka na základním stupni školy učila, že kdo je vzteklý, je přítulný a podezřelý a slintá – nebo tak nějak to bylo, že ?! Ta naše tedy neslintala. K útěše všech se dále nabízeli i takové varianty, že dotyčná je ochočená zatoulaná domácí liška, která zbloudila, nebo je chuděra tak hladová, že ji pud sebezáchovy donutil překonat strach z člověka a přišla se najíst.

Velikost neznamená vše – toto poučení neplatí jen v oblasti sexu.

Někteří jedinci se mylně domnívají, že rozběhnou-li se k tvorovi s viditelně menší tělesnou schránkou, začne před nimi onen prcek utíkat a oni tak budou moci demonstrativně za přispění hlasitého štěkotu všem dokazovat, kdo je tu borec a king. Jenže pak zjistí, že se přepočítali a že srdce samuraje tepe i v bytostech daleko menších než jsou oni. K zápasu nakonec nedošlo a celý incident ustrnul pouze v intencích „studené války“ a projevech zastrašování. Kdo se tu ztrapnil a kdo vzešel jako vítěz, to jasně udává naše poslední strunkovické nej.

SKYDIVECLUB STRUNKOVICE nad BLANICÍ děkuje všem svým příznivcům a hostům, kteří nás v roce 2010 navštívili a těší se, že se s nimi opět schledá v nastávající sezóně 2011. A Vy, kteří jste u nás ještě nebyli, neváhejte a přijeďte se podívat. Že se Vám nechce ani létat ani skákat ? To nevadí, tak sedněte na kolo, na motorku nebo si udělejte pěší výlet, vezměte s sebou třeba foťák a deku a doražte jen tak na kukačku – odpočívat a dívat se při tom na startující větroň nebo přistávající padák je relaxací, která dodá energie a dobré nálady do příštích dnů – to si pište! A nebo si to nepište a pamatujte si to.

Fotografie z roku 2010 najdete v galeriích „Z klubového života“ a „Tandemové seskoky“

Stejné a podobné fotografie ve větším rozlišení pak naleznete na našem parnterské webu www.abnormalzone.cz

Příjemně strávené a úspěšné dny v každodenním životě Vám přejí

SKYDIVECLUB STRUNKOVICE nad BLANICÍ  &  TEAM PARASERVICE-CZ