Na víkend 14. - 15. 6. 2008 neskýtala předpověď  počasí valných nadějí.  Ale jak mi kdysi před pár lety sdělili moji dobří instruktoři Václav Zavadil a Karel Baierle: "Parašutismus se skládá z čekání", pročež vědom si tohoto moudra, šířeného z generace na generaci, vyčkávaje s železnou trpělivostí pilota RAF, vyplnil jsem volné chvíle četbou poezie při šálku zeleného čaje, prokládaje siestu družným rozhovorem s Pavlem Šálkem. Nepátrejte po tom, jestli je to pravda nebo ne!! Prostě hlavně, že to dobře zní a nebudeme o tom diskotékovat!! Počasí se nakonec podvolilo a rozkaz zazněl jasně: "...strojit !"  Zatímco pozemní podpora - Pája s Luckou započali desinfekci (možná i deratizaci) našeho zázemí, také my hadropádníci jsme nevěděli kam dřív skočit.

Strunkovice nad Blanicí, letiště, Pavel - exit.

Petromila a Jolanka na pozadí cumulus. Vidíte děcka, teď se ta Peti černá emo-komboška hodí. Nádherný los - kontrastos.

Takový pohled se Šmírákovi líbí nejvíc - padat přímo nad naším sídlem.

Létaje kolem, pozoruje Míra vše, zrakem svým ostřížím. "Míro, seš to Ty!?" Jolanka vyboulila oči až zatlačily na plexi štít integrální přilby a otevřely jej.

Jolanka - opening, David Kajman - landing, aneb hezky česky - Jolanka - otvírání, Kajman - přistání.

Petromila - finále.